Zážitek: narozeniny v zahraničí
Vnitřně se však s tímto dnem vůbec nic nezměnilo, pořád se cítím stejně dětsky a tak nějak se podezřívám, že mě toto nejspíš neopustí ani v těch 80. Mám ale také tuto skvělou teorii, že psychický věk nezáleží ani tak moc na vašem fyzickém věku, jako spíš na vnějších okolnostech a částech dne. V jeden den se můžu cítit jako pětileté dítě a o pár hodin později jako sešlý důchodce, kterého strašně irituje ten poťouchlý svět okolo. Je to jako s podnebím. Ochlazuje se, jak se vzdalujete od rovníku, to je jasné. Ochlazuje se však i když vyjdete do vyšších nadmořských výšek, takže se kousek od rovníku můžete cítit jako na Sibiři. Dost však pokroucené filozofie, přejděme radši z této odbočky na věci méně pokroucené.
Důležitost těchto narozenin totiž netkví jen v náhlém přechodu do dospělosti. Jsou to zároveň mé první narozeniny v životě, které netrávím doma v ČR se svou rodinou a jinými mně důvěrně známými lidmi. Ba co víc, trávím je na druhé straně planety, téměř nejdál od ČR, co to jen na naší maličké Zemičce jde. Je to tudíž čas velmi emotivní v mnoha různých směrech.
Na jedné straně mi chybí moje rodina, přátelé doma. Na straně druhé je to zároveň strašně zajímavá zkušenost, zažít způsob oslavy narozenin v jiné zemi doslova z první ruky.
A lidé kolem mě jsou strašně hodní a dostal jsem plno dárků. Mají tady mimochodem takový blbý zvyk. Narozeninové dárky se v rodině předávají v den narozenin ráno. To znamená, že vás vytáhnou z postele, vy ještě ani nejste pořádně probuzení a už dostáváte dárky a musíte na ně i přes svoji rozespalost patřičně reagovat. A navíc vypadáte velmi vtipně na fotkách.
Moje host rodina na mě byla štědrá: sestra Grace mi dala ukulele s motivem australské vlajky, které se mi moc líbí, je to takový hravý pidižvýk. Také mi dala přání s plackou na mou vestu, která říká něco jako: "Jsem bratrem jedné úžasné osoby" (ona je tak trochu narcis, když jsem nechal mobil na stole, napsala mým jménem na Facebook, že mám úžasnou host sestru).
Máma Vanessa mi dala ugg boots, což jsou tradiční australské pohodlné boty, které se většinou nosí na doma. Táta Steven mi dal triko s nápisem "Knights who say ni = rytíři, co říkají ni." Znáte Monty Python? Je to britská komediální skupina, základ britského humoru. Jestli jste je nikdy neviděli, vřele doporučuji. Zvláště pokud umíte anglicky, tak je to naprosto skvostné. No ale každopádně, já jsem jejich velkým fanouškem, stejně jako Steven a jednou jsme se spolu dívali na Hledání svatého grálu, kde se právě rytíři říkající ni vyskytli. Humor Pythonů se zakládá na absurdnosti a oni rytíři jsou velmi, opravdu velmi absurdní. Tak proto to tričko.
Dárky :)
Také mi samozřejmě dali přání a dort. Vlastně jsem měl tři dorty: první na sobotní oslavě v Dubbo Commercial Hotel (je to obyčejná australská hospoda, nenechejte se zmást slovem "hotel"). Další dort mi dala Vanessa v úterý odpoledne a večer jsem pak ještě dostal dort od Rotary Klubu. Takže se cítím tlustě. Jestli to tak půjde dál, vrátím se domů jako jedna velká masová koule z Ikey.
První dort - sobotní oslava s přáteli a rodinou
Druhý dort - doma
Třetí dort - v Rotary
Ještě jsem dostal dárky od Marilyn - knihy o Austrálii, spolužáci mi dali několik přání a rotariáni mi dali fajnovou voňavku od Calvin Klein, přání a pěknou propisku.
Další věcí je vypořádávat se s ohromným množstvím lidí, kteří mi přáli. Kdekoli jsem ve škole procházel, všude se ze všech stran ozývalo "šťastné narozeniny!" Za všechno toto zvýšené povědomí může Facebook, na kterém mě také zavalila spousta přání. Byl to tedy velmi vytížený den, co se týče odpovídání na přání.
Zažíval jsem tedy směs pocitů - od pocitu stesku po domově, po ohromnou radost z dárků a vůbec toho všeho.
Grace taky vyrobila ku příležitosti mých narozenin toto video, tak tu házím odkaz:
Na závěr ona hrozná ranní fotka
Komentáře
Okomentovat