Vánoce v zemi Oz
A je to tu. Jsem v polovině mé výměny v Austrálii. Pořád mi to připadá neuvěřitelné. Zdá se mi, že jsem tady byl zatím jen chvilku. Začínám si uvědomovat, že jeden rok není až tak dlouhá doba, ubíhá to strašně rychle.
Už zhruba vím, jaké budu mít rodiny v druhé polovině roku. Jak se o mě zpočátku nikdo moc nehlásil, náhle budu mít v šesti měsících čtyři rodiny, takže budu nejspíš rychle prolétávat různými prostředími.
No ale zpět k nadpisu. V polovině mého roku na mě totiž čekal velmi zajímavý zážitek: první vánoce mimo mou domovskou zemičku. Musím se přiznat, trochu jsem se toho obával. Bál jsem se, že mi bude strašně moc chybět rodina a tradiční české vánoce, obzvlášť když je tady přes 30 stupňů. Ale nakonec to nebylo až tak hrozné, vlastně jsem si to celkem užil.
Ale pojďme popořádku. Začněme začátkem prázdnin. Jak již jistě víte, prázdniny mi tady začaly dříve než vánoční prázdniny v Česku, už 13. prosince. Jsou to totiž zároveň i letní prázdniny a jdou do konce ledna. Postupně se začala objevovat "vánoční" atmosféra. Nejprve v obchodech, vánoční ozdoby, reklamy, písničky... Pak se začínaly objevovat první vánoční domy, totiž domy s někdy až šílenou vánoční výzdobou, jak je známe z amerických filmů.
Já však měl jeden problém: necítil jsem se vánočně. Vůbec. Normálně už v listopadu zpívám vánoční písničky a jsem velmi vánočně naladěný, teď však nic. Nejspíš je to tím horkem. Venku je léto, dokonce velmi horké léto, větší horko než při nejvyšších vlnách veder v Česku.
Klimatizace je váš největší přítel. Když se vrátíte do auta, které jste nechali na pár minut zaparkované na slunci, hrozí nebezpečí, že se popálíte o kovové zakončení pásu nebo dokonce o kožené sedačky.
Šli jsme na vánoční trhy. V Evropě na sobě máte několik vrstev oblečení a horký punč nebo medovina zní jako dobrý nápad, já tam mezitím pil vodu, vodu a vodu, letní koktejly a jedl ovocný salát. A po té chvíli procházení jsem měl naprosto spálený krk a ruce a ještě několik dní jsem se snažil setřást onu červeň.
Dobrý nápad je pak jít koupat se do řeky, jak jsem to se svou host mamkou Toni, Georgiou, její sestrou a bratrem udělal i já. Bylo to velmi příjemné, až na ty mouchy teda. Byly tam nějaké speciální, Buffalo mouchy, které umějí štípat a všeobecně jsou velmi otravné.
Taky jsem zažil v té adventní době trochu kultury. Star Wars Rogue, kdy jsem šel na půlnoční premiéru, což bylo úplně šílené, někteří lidé tam čekali od pěti odpoledne. Celkově jsem si to ale užil. Myslím si, že to bylo lepší než předchozí díl.
Další kultura byl bush poet (básník z buše). Na první pohled by se mohlo zdát, že to bude nějaká nudná, vážná poezie na vysoké úrovni. Opak však byl pravdou. Poezie z buše jsou totiž více méně rýmované vtipné historky. Jméno toho básníka je Murray Hartin a je znám zvláště rychlostí svého přednesu. Jinak řečeno z něj slova střílejí rychlostí kulek z kulometu. To ale znamená jedno: je celkem těžké mu rozumět. Když si k tomu přidáte jeho silný přízvuk, tak to je fakt peklo. V první polovině jsem ještě jakž takž stíhal, v druhé jsem to však pod vlivem únavy vzdal. Podobný problém měli i Kanaďani, kteří seděli u vedlejšího stolu. Naštěstí mi Shane koupil jeho knihu, takže si to můžu aspoň v klidu přečíst.
18. 12. byla farewell party pro Grace. Bylo to pro ni překvapení a ona vážně vůbec nic netušila. Bylo vtipné sledovat její reakci, když se nic netušící vrátila domů, kde našla spoustu lidí ve svém obýváku. Bylo to moc fajn, dělal jsem spoustu bláznivých věcí, jak už to mám v oblibě. Měli tam takový domácí fotokoutek, tak jsme se tam všichni fotili i s různými vylepšeními.
S Grace jsem ještě šel na bowling. Z nedalekého Mudgee přijel Eddie, který pojede do Belgie a společně jsme se na to vydali. V bowlingu jsem prohrál jen jednou, takže jsem byl spokojený. Šli jsme i do Orana Mall, kde jsme se, jak je zde tradicí, vyfotili se Santou! Radši jsem si mu nesedl do klína, protože by pak asi nešel vidět.
Před vánocemi museli Alderdices jet na South Coast na pohřeb tety od Toni, která náhle zemřela a já jsem tak strávil dva dny s Damienem a Rachel, což jsou spoluvlastníci Midwest Foods. Prožili jsme dvě pěkné noci. První přišel další rotarián Michael Adams se svou manželkou a Rachel uvařila španělskou paellu, která byla výborná. Druhou noc jsme spolu seděli a já se pak vydal, na jejich doporučení, na procházku k nedalekému domu, který byl naprosto šíleně vyzdobený. Nemohl jsem tomu uvěřit, musí s tím být strašně moc práce. A bylo tam plno navštěvujících lidí, asi je to proslulé místo.
A už to bylo tady, 24. prosince. Náš hlavní vánoční den v Česku, v Austrálii však celkem nevýznamný, většinu času se jen uklízí před vánocemi. Šli jsme na vánoční mši do St. Brigids, která byla celkem rychlá. Kněz to asi chtěl uspíšit, zvláště asi kvůli počtu dětí v kostele. Po mši jsme se vydali ke staré známé řece, kde již byla Kylie a spousty dalších členů rodiny.
Po chvíli jsme se rozdělili na dvě skupiny: mužská rybařící a ženskodětská, která zůstala na pláži. Já jsem se přirozeně přidal do té rybařící. Po chvíli jsem zjistil, že v Austrálii je rybaření více o pivu než-li o rybách samotných. Ryby jsou taková záminka.
Neměli jsme moc štěstí, ryby nejspíš měly vánoční pohodu, tak se jim nechtělo zabrat. Zkoušeli jsme to proto pak na pláži, ze které už ženy a děti kvůli stmívání odešly.
V křoví se pářily lišky, v dálce hřměly hromy a já jim vykládal o českých velikonocích, o pomlázce, a ta myšlenka se jim mimořádně zamlouvala. Že prý se staví o velikonocích.
Když ryby pořád nezabíraly, rozhodli se tam pruty nechat přes noc, třeba se ještě něco chytne. S tím jsme se potmě vydali na cestu k autům. Museli jsme se vyhýbat hadům, pavoukům a klokanům až jsme se dostali k autům. Tedy k autu. Zbylo tam na nás jen jedno vozidlo s pohonem na čtyři, které mělo jen dvě přední sedačky, zbytek byl velký otevřený kufr. Sedačky dvě a nás čtyři. Tak jsme se tam nakonec vecpali a vydali jsme se na cestu rozbahněnou krajinou. Noc předtím totiž zuřila obří bouře a pořád se bouře vlastně potulovaly okolo. A tak jsme se za zvuku hromů projížděli ohradami, bahnem, okolo krav až jsme nakonec úspěšně, aniž bychom se zahrabali do země, dorazili k domu od Kylie. Tam jsem měl štědrovečerní večeři, párky, steak a salát. Tak toto byl můj Štědrý den/večer.
Když jsem se konečně probudil do slunečného rána 25. prosince, bylo už 9:30. Vydal jsem se do kuchyně, kde již byli Shane s Toni a jejími rodiči, kteří s námi trávili vánoční svátky. Dáli jsme si kafe, ať se trochu probudíme, po čemž byli svoláni i Maddi s Liamem a vydali jsme se ke stromečku. Pod ním dárky! Jak je totiž v anglosaských zemích zvykem, dárky se rozbalují až ráno 25. (Christmas Day). Taky je tradičně nosí Santa Klaus (zkomolenina St. Nicholas, což je Sv. Mikuláš), ale jelikož nám všem bylo nad 18 let, už se na něj ani trochu nehrálo. Na dárcích bylo i napsáno, od koho jsou. Já jsem dostal tílko Team Australia, tričko s australským motivem, nafukovací věci do vody, čokolády a míček a pálku na kriket, kterou aspoň můžu používat jako pádlo, když už nic.
Mé dárky byly velmi nápadité. Liamovi a Shaneovi jsem, jakožto velkým fanouškům piva, dal české pivo. Konkrétně Plzeň Shaneovi a Budvar Liamovi. Maddi jsem dal velkou bonboniéru a Toni taky bonboniéru a ještě vonné svíčky. Myslím si, že se jim dárky líbily, teda Liamovi a Shaneovi se líbily určitě.
Poté jsme posnídali a rodiče Toni se vydali na návštěvu ke Kylie, zatímco my jsme se vydali na návštěvu ke Shanově straně rodiny, s kterou jsme strávili dopoledne. Rozdaly se tam další dárky. Já dostal kšiltovku s australským motivem, košili a čokoládu.
Zkusil jsem si typické crackery. To je taková věc ve tvaru velkého bonbónu, kterou chytnete z jedné strany a někdo ji chytne z té druhé, pak taháte a ono se to utrhne a ten, komu zůstala v ruce většina, vyhrál. Vevnitř je pak nějaký vtip nebo malá blbůstka a papírová koruna.
Měli jsme u nich oběd, který byl studený a skládal se z většiny ze salátů.
Pak jsme se vydali domů, kde měla začít ta hlavní akce. Zhruba ve tři začali přicházet lidi, z Toniny strany rodiny. Nakonec přišlo tak třicet lidí, dospělí a děti. Plavalo se v bazénu (zvláště děti), jedlo se, pilo se, hráli jsme zahradový kriket s mojí pálkou a ani ten jsem moc nechápal.
Šel jsem po betonu kolem domu, když v tom jsem uviděl malého, hnědého hada. Řekl jsem si: "Hele, had." a s klidem jsem pokračoval dál. Pak jsem si řekl, že bych to asi měl někomu oznámit. Tak jsem šel za Toni a s klidem jsem se zeptal, jestli je hnědý had nebezpečný. Prý jo, brown snake, nejjedovatější suchozemský had, proč že se ptám. Odpovídám, že jsem jej viděl. Následuje zhrozené: "Kde?!"
Ukážu jí místo a spatříme jej, jak se plazí ke klimatizaci. Toni tedy povolá muže a oni na něj jdou s velmi profesionálně vypadající lopatou a rýčem. Had jim zaleze do štěrbiny v domu a tak na něj nakonec Liam vyleje vroucí vodu, což jej prý mělo zabít. Já pro jistotu ještě doteď nechodím okolo toho místa.
Měli jsme štěstí na počasí, bylo pouhých 32 stupňů, takže bylo velmi příjemně. Jedli jsme různé saláty, vánoční šunku a šunku krocana a taky plody moře, krevety a ústřice.
Naučili mě, jak správně zbavit krevety schránky. Nejprve zmáčknete a zatočíte hlavu, čímž se jí zbavíte, pak chytnete nohy a přetáhnete je okolo krevety tak, abyste se zbavili i hřbetních plátů na ně napojených. Posléze stisknete ocas a stáhnete zbytek pancéřování. A teď ten nejdůležitější krok: dloubnete palcem do místa, odkud jste odebrali hlavu a zatáhnete jakovy nahoru, čímž vytáhnete ze hřbetu takovou strunu, což je trávicí kanál, v kterém se nacházejí krevetí hovínka, takže bych jej nedoporučoval jíst.
No a teď už máte krevetu připravenou na konzumaci. Ještě si na ni můžete vymáčknout citron pro dochucení a je to. Krevety jsou chutné, ale proces jejich loupání je celkem zašpiňující a ke konci vám ruce strašně smrdí. Jak jedna Australanka řekla: "Smrdíte, jste špinaví, ale je to strašně super!"
No a pak ty ústřice... Popravdě jsem se jich celkem obával, ale nakonec to bylo v pohodě a dokonce mi i celkem chutnaly. Bylo to tím, že Shane je naštěstí zapékal se sýrem a slaninou, samotné bych je asi nepozřel.
Zpráva o českých velikonocích se nějak roznesla a několika ženám to připadalo jako barbarský a neospravedlnitelný čin, což bylo celkem vtipné.
Když už večer pokročil, hráli jsme tzv. 'Selfish Santa' (Sobecký Santa). Všichni si sednou do kruhu a do středu se umístí dárky, od každého jeden. Pak se losuje pořadí lidí a každý, na koho vyjde pořadí, si vybere buď dárek ze středu nebo, když se mu líbí nějaký dárek, co už někdo má, tak jej prostě může ukrást. Některé dárky mají menší hodnotu, jako třeba tampóny nebo umělohmotný meč, některé jsou trochu lepší, jako třeba VR Headset nebo víno. Já jsem šel jako první a dostal jsem víno, s nímž jsem byl celkem spokojený. Dárek, co jsem koupil, byl skládací deštník, na který jsem napsal: Ochrana na výlet do Evropy, čímž jsem reagoval na australské notorické nenošení deštníků.
Bylo hodně srandy. Zvláště když už všichni měli dárky a pak se jen kradlo - Shane se úplně vrhl po base Japonských piv. Ty mu pak někdo vyměnil a nakonec jsem si ty piva vzal já, jelikož jsem chtěl, ať mi je Shane závidí. Ke konci jsem mu smířlivě jedno nabídl a on je vyplivl, že je to jenom voda. A fakt. Kaide, kluk od Maddi naplnil ona piva vodou a jedno octem. Chtěl totiž, ať se Shane nachytá. Takže jsem se nakonec cítil oklamaně.
O půlnoci šli všichni domů a my šli spát.
Prožil jsem tedy velmi typické australské vánoce: dárky, saláty, krevety, ústřice, hadi, bazén, pivo, teplo a Selfish Santa. Vyměnili byste?
Už zhruba vím, jaké budu mít rodiny v druhé polovině roku. Jak se o mě zpočátku nikdo moc nehlásil, náhle budu mít v šesti měsících čtyři rodiny, takže budu nejspíš rychle prolétávat různými prostředími.
No ale zpět k nadpisu. V polovině mého roku na mě totiž čekal velmi zajímavý zážitek: první vánoce mimo mou domovskou zemičku. Musím se přiznat, trochu jsem se toho obával. Bál jsem se, že mi bude strašně moc chybět rodina a tradiční české vánoce, obzvlášť když je tady přes 30 stupňů. Ale nakonec to nebylo až tak hrozné, vlastně jsem si to celkem užil.
Australská vánoční nálada!
Ale pojďme popořádku. Začněme začátkem prázdnin. Jak již jistě víte, prázdniny mi tady začaly dříve než vánoční prázdniny v Česku, už 13. prosince. Jsou to totiž zároveň i letní prázdniny a jdou do konce ledna. Postupně se začala objevovat "vánoční" atmosféra. Nejprve v obchodech, vánoční ozdoby, reklamy, písničky... Pak se začínaly objevovat první vánoční domy, totiž domy s někdy až šílenou vánoční výzdobou, jak je známe z amerických filmů.
Já však měl jeden problém: necítil jsem se vánočně. Vůbec. Normálně už v listopadu zpívám vánoční písničky a jsem velmi vánočně naladěný, teď však nic. Nejspíš je to tím horkem. Venku je léto, dokonce velmi horké léto, větší horko než při nejvyšších vlnách veder v Česku.
Klimatizace je váš největší přítel. Když se vrátíte do auta, které jste nechali na pár minut zaparkované na slunci, hrozí nebezpečí, že se popálíte o kovové zakončení pásu nebo dokonce o kožené sedačky.
Šli jsme na vánoční trhy. V Evropě na sobě máte několik vrstev oblečení a horký punč nebo medovina zní jako dobrý nápad, já tam mezitím pil vodu, vodu a vodu, letní koktejly a jedl ovocný salát. A po té chvíli procházení jsem měl naprosto spálený krk a ruce a ještě několik dní jsem se snažil setřást onu červeň.
Dobrý nápad je pak jít koupat se do řeky, jak jsem to se svou host mamkou Toni, Georgiou, její sestrou a bratrem udělal i já. Bylo to velmi příjemné, až na ty mouchy teda. Byly tam nějaké speciální, Buffalo mouchy, které umějí štípat a všeobecně jsou velmi otravné.
Taky jsem zažil v té adventní době trochu kultury. Star Wars Rogue, kdy jsem šel na půlnoční premiéru, což bylo úplně šílené, někteří lidé tam čekali od pěti odpoledne. Celkově jsem si to ale užil. Myslím si, že to bylo lepší než předchozí díl.
Další kultura byl bush poet (básník z buše). Na první pohled by se mohlo zdát, že to bude nějaká nudná, vážná poezie na vysoké úrovni. Opak však byl pravdou. Poezie z buše jsou totiž více méně rýmované vtipné historky. Jméno toho básníka je Murray Hartin a je znám zvláště rychlostí svého přednesu. Jinak řečeno z něj slova střílejí rychlostí kulek z kulometu. To ale znamená jedno: je celkem těžké mu rozumět. Když si k tomu přidáte jeho silný přízvuk, tak to je fakt peklo. V první polovině jsem ještě jakž takž stíhal, v druhé jsem to však pod vlivem únavy vzdal. Podobný problém měli i Kanaďani, kteří seděli u vedlejšího stolu. Naštěstí mi Shane koupil jeho knihu, takže si to můžu aspoň v klidu přečíst.
18. 12. byla farewell party pro Grace. Bylo to pro ni překvapení a ona vážně vůbec nic netušila. Bylo vtipné sledovat její reakci, když se nic netušící vrátila domů, kde našla spoustu lidí ve svém obýváku. Bylo to moc fajn, dělal jsem spoustu bláznivých věcí, jak už to mám v oblibě. Měli tam takový domácí fotokoutek, tak jsme se tam všichni fotili i s různými vylepšeními.
Gracin výraz
Měl jsem fajnovou čepici,
jíž se všichni obdivovali
jíž se všichni obdivovali
S Grace jsem ještě šel na bowling. Z nedalekého Mudgee přijel Eddie, který pojede do Belgie a společně jsme se na to vydali. V bowlingu jsem prohrál jen jednou, takže jsem byl spokojený. Šli jsme i do Orana Mall, kde jsme se, jak je zde tradicí, vyfotili se Santou! Radši jsem si mu nesedl do klína, protože by pak asi nešel vidět.
Trochu naopak..
Před vánocemi museli Alderdices jet na South Coast na pohřeb tety od Toni, která náhle zemřela a já jsem tak strávil dva dny s Damienem a Rachel, což jsou spoluvlastníci Midwest Foods. Prožili jsme dvě pěkné noci. První přišel další rotarián Michael Adams se svou manželkou a Rachel uvařila španělskou paellu, která byla výborná. Druhou noc jsme spolu seděli a já se pak vydal, na jejich doporučení, na procházku k nedalekému domu, který byl naprosto šíleně vyzdobený. Nemohl jsem tomu uvěřit, musí s tím být strašně moc práce. A bylo tam plno navštěvujících lidí, asi je to proslulé místo.
Spřátelil jsem se s jejich pejskem
Onen Dům světel
A už to bylo tady, 24. prosince. Náš hlavní vánoční den v Česku, v Austrálii však celkem nevýznamný, většinu času se jen uklízí před vánocemi. Šli jsme na vánoční mši do St. Brigids, která byla celkem rychlá. Kněz to asi chtěl uspíšit, zvláště asi kvůli počtu dětí v kostele. Po mši jsme se vydali ke staré známé řece, kde již byla Kylie a spousty dalších členů rodiny.
Po chvíli jsme se rozdělili na dvě skupiny: mužská rybařící a ženskodětská, která zůstala na pláži. Já jsem se přirozeně přidal do té rybařící. Po chvíli jsem zjistil, že v Austrálii je rybaření více o pivu než-li o rybách samotných. Ryby jsou taková záminka.
Neměli jsme moc štěstí, ryby nejspíš měly vánoční pohodu, tak se jim nechtělo zabrat. Zkoušeli jsme to proto pak na pláži, ze které už ženy a děti kvůli stmívání odešly.
V křoví se pářily lišky, v dálce hřměly hromy a já jim vykládal o českých velikonocích, o pomlázce, a ta myšlenka se jim mimořádně zamlouvala. Že prý se staví o velikonocích.
Když ryby pořád nezabíraly, rozhodli se tam pruty nechat přes noc, třeba se ještě něco chytne. S tím jsme se potmě vydali na cestu k autům. Museli jsme se vyhýbat hadům, pavoukům a klokanům až jsme se dostali k autům. Tedy k autu. Zbylo tam na nás jen jedno vozidlo s pohonem na čtyři, které mělo jen dvě přední sedačky, zbytek byl velký otevřený kufr. Sedačky dvě a nás čtyři. Tak jsme se tam nakonec vecpali a vydali jsme se na cestu rozbahněnou krajinou. Noc předtím totiž zuřila obří bouře a pořád se bouře vlastně potulovaly okolo. A tak jsme se za zvuku hromů projížděli ohradami, bahnem, okolo krav až jsme nakonec úspěšně, aniž bychom se zahrabali do země, dorazili k domu od Kylie. Tam jsem měl štědrovečerní večeři, párky, steak a salát. Tak toto byl můj Štědrý den/večer.
Když jsem se konečně probudil do slunečného rána 25. prosince, bylo už 9:30. Vydal jsem se do kuchyně, kde již byli Shane s Toni a jejími rodiči, kteří s námi trávili vánoční svátky. Dáli jsme si kafe, ať se trochu probudíme, po čemž byli svoláni i Maddi s Liamem a vydali jsme se ke stromečku. Pod ním dárky! Jak je totiž v anglosaských zemích zvykem, dárky se rozbalují až ráno 25. (Christmas Day). Taky je tradičně nosí Santa Klaus (zkomolenina St. Nicholas, což je Sv. Mikuláš), ale jelikož nám všem bylo nad 18 let, už se na něj ani trochu nehrálo. Na dárcích bylo i napsáno, od koho jsou. Já jsem dostal tílko Team Australia, tričko s australským motivem, nafukovací věci do vody, čokolády a míček a pálku na kriket, kterou aspoň můžu používat jako pádlo, když už nic.
Mé dárky byly velmi nápadité. Liamovi a Shaneovi jsem, jakožto velkým fanouškům piva, dal české pivo. Konkrétně Plzeň Shaneovi a Budvar Liamovi. Maddi jsem dal velkou bonboniéru a Toni taky bonboniéru a ještě vonné svíčky. Myslím si, že se jim dárky líbily, teda Liamovi a Shaneovi se líbily určitě.
Poté jsme posnídali a rodiče Toni se vydali na návštěvu ke Kylie, zatímco my jsme se vydali na návštěvu ke Shanově straně rodiny, s kterou jsme strávili dopoledne. Rozdaly se tam další dárky. Já dostal kšiltovku s australským motivem, košili a čokoládu.
Zkusil jsem si typické crackery. To je taková věc ve tvaru velkého bonbónu, kterou chytnete z jedné strany a někdo ji chytne z té druhé, pak taháte a ono se to utrhne a ten, komu zůstala v ruce většina, vyhrál. Vevnitř je pak nějaký vtip nebo malá blbůstka a papírová koruna.
Měli jsme u nich oběd, který byl studený a skládal se z většiny ze salátů.
Pak jsme se vydali domů, kde měla začít ta hlavní akce. Zhruba ve tři začali přicházet lidi, z Toniny strany rodiny. Nakonec přišlo tak třicet lidí, dospělí a děti. Plavalo se v bazénu (zvláště děti), jedlo se, pilo se, hráli jsme zahradový kriket s mojí pálkou a ani ten jsem moc nechápal.
Šel jsem po betonu kolem domu, když v tom jsem uviděl malého, hnědého hada. Řekl jsem si: "Hele, had." a s klidem jsem pokračoval dál. Pak jsem si řekl, že bych to asi měl někomu oznámit. Tak jsem šel za Toni a s klidem jsem se zeptal, jestli je hnědý had nebezpečný. Prý jo, brown snake, nejjedovatější suchozemský had, proč že se ptám. Odpovídám, že jsem jej viděl. Následuje zhrozené: "Kde?!"
Ukážu jí místo a spatříme jej, jak se plazí ke klimatizaci. Toni tedy povolá muže a oni na něj jdou s velmi profesionálně vypadající lopatou a rýčem. Had jim zaleze do štěrbiny v domu a tak na něj nakonec Liam vyleje vroucí vodu, což jej prý mělo zabít. Já pro jistotu ještě doteď nechodím okolo toho místa.
Měli jsme štěstí na počasí, bylo pouhých 32 stupňů, takže bylo velmi příjemně. Jedli jsme různé saláty, vánoční šunku a šunku krocana a taky plody moře, krevety a ústřice.
Naučili mě, jak správně zbavit krevety schránky. Nejprve zmáčknete a zatočíte hlavu, čímž se jí zbavíte, pak chytnete nohy a přetáhnete je okolo krevety tak, abyste se zbavili i hřbetních plátů na ně napojených. Posléze stisknete ocas a stáhnete zbytek pancéřování. A teď ten nejdůležitější krok: dloubnete palcem do místa, odkud jste odebrali hlavu a zatáhnete jakovy nahoru, čímž vytáhnete ze hřbetu takovou strunu, což je trávicí kanál, v kterém se nacházejí krevetí hovínka, takže bych jej nedoporučoval jíst.
No a teď už máte krevetu připravenou na konzumaci. Ještě si na ni můžete vymáčknout citron pro dochucení a je to. Krevety jsou chutné, ale proces jejich loupání je celkem zašpiňující a ke konci vám ruce strašně smrdí. Jak jedna Australanka řekla: "Smrdíte, jste špinaví, ale je to strašně super!"
No a pak ty ústřice... Popravdě jsem se jich celkem obával, ale nakonec to bylo v pohodě a dokonce mi i celkem chutnaly. Bylo to tím, že Shane je naštěstí zapékal se sýrem a slaninou, samotné bych je asi nepozřel.
Zpráva o českých velikonocích se nějak roznesla a několika ženám to připadalo jako barbarský a neospravedlnitelný čin, což bylo celkem vtipné.
Když už večer pokročil, hráli jsme tzv. 'Selfish Santa' (Sobecký Santa). Všichni si sednou do kruhu a do středu se umístí dárky, od každého jeden. Pak se losuje pořadí lidí a každý, na koho vyjde pořadí, si vybere buď dárek ze středu nebo, když se mu líbí nějaký dárek, co už někdo má, tak jej prostě může ukrást. Některé dárky mají menší hodnotu, jako třeba tampóny nebo umělohmotný meč, některé jsou trochu lepší, jako třeba VR Headset nebo víno. Já jsem šel jako první a dostal jsem víno, s nímž jsem byl celkem spokojený. Dárek, co jsem koupil, byl skládací deštník, na který jsem napsal: Ochrana na výlet do Evropy, čímž jsem reagoval na australské notorické nenošení deštníků.
Bylo hodně srandy. Zvláště když už všichni měli dárky a pak se jen kradlo - Shane se úplně vrhl po base Japonských piv. Ty mu pak někdo vyměnil a nakonec jsem si ty piva vzal já, jelikož jsem chtěl, ať mi je Shane závidí. Ke konci jsem mu smířlivě jedno nabídl a on je vyplivl, že je to jenom voda. A fakt. Kaide, kluk od Maddi naplnil ona piva vodou a jedno octem. Chtěl totiž, ať se Shane nachytá. Takže jsem se nakonec cítil oklamaně.
O půlnoci šli všichni domů a my šli spát.
Prožil jsem tedy velmi typické australské vánoce: dárky, saláty, krevety, ústřice, hadi, bazén, pivo, teplo a Selfish Santa. Vyměnili byste?
Po rozbalování dárků zůstal menší
nepořádek
nepořádek
Komentáře
Okomentovat