Svěží vánek mořský
V Austrálii žiji na celkem atypickém místě. Austrálie je známá svou plážovou kulturou. Většina lidí zde žije poblíž moře a tráví na pláži celkem dost času. Já však žiji pět hodin cesty autem od nejbližší pláže na pobřeží. Málo lidí v Austrálii žije tak daleko. Je to proto tak trochu jiná kultura - zavánějící outbackem, country hudbou, farmařením a vůbec tímto vším. Tak trochu jako Divoký západ. Však se to tu taky tak jmenuje: Western Plains. A tak tady poznávám tento způsob australského života. Ve čtvrtek 29. září jsem se však vydal poznávat onu proslavenou australskou plážovou kulturu na South Coast v NSW se svou host mámou Vanessou a sestrou Grace. Táta Steven a Zac bohužel nemohli, jelikož měl Steven malou nehodu v práci a musel zůstat doma.
Vyjeli jsme brzo ráno, protože nás čekala dlouhá cesta, 500 kilometrů, 7 hodin. Naším cílem bylo místo zvané Tuross Head. Zpočátku jsme jeli v hustém dešti, který ale v zhruba čtvrtině cesty přestal. Bylo to den potom, co velká bouře zaútočila na Jižní Austrálii, způsobila povodně a výpadek elektřiny. Tak jsme se tak trochu báli, že by se mohla přiřítit i na nás, ale nakonec se nám naštěstí vyhnula. Zbytek cesty tak pokračoval bez obtíží. Zdárně jsme se vyhnuli Canbeře, přežili všechny nástrahy velkých náklaďáků i oprav cest, přejeli Great Dividing Range a už jsme sjížděli dolů k moři.
Po příjezdu jsme se ubytovali a já s Grace jsme se vydali na večerní procházku. Procházeli jsme se podél pobřeží a já se nemohl nabažit moře a vln. Dokonce jsme narazili na pár typických australských zvířat. Na kookaburru, kterou jsem už viděl spousty krát, ale teď se mi podařilo zachytit ji do mé kamery. Poprvé v životě jsem viděl ježuru, kterou se mi však podařilo zachytit jen velmi rozmazaně. Ještě jsme viděli spousty králíků. Byli v ten podvečer všude. Viděl jsem jich minimálně tak deset.
Výhled z našeho domu
Vlny mě odjakživa fascinovaly
Here sets the sun, little darling
S Grace
Seagull - racek
Na této pláži bylo naplaveno hodně dřeva
Rozmazaná ježura
Fotil jsem nádherné mraky
a pak jsem si všiml, ups
a pak jsem si všiml, ups
Králíci útočí
V pátek jsme šli do vesničky Central Tilba. Je to místo s pěknými historickými domy a koloniální atmosférou. Je na kopci a je plná obchůdků s různými suvenýry a kavárnami. Nachází se tam taky továrna na výrobu sýrů. Prohlédli jsme si tam všechno a pak jsme měli oběd. Já jsem si dal takzvaný Platter. V podstatě vám dají čerstvou bagetu, domácí sýr, šunku, maso, salát, nakládanou cibuli, máslo a vy si to do sebe můžete dostat jakým způsobem chcete. Prý je to tradiční australská věc. Bylo toho hodně. Opravdu strašně moc. Dokonce jsem to nezvládl celé sníst, což se mi jen tak nestává. Ale bylo to super. V galerii nějakého umělce byla fotka z 'Mystery Bay'. Vanessa se jej zeptala, kde že to je, že to místo vypadá zajímavě. A tak jsme byli na cestě do Tajemné zátoky. Bylo to tam pěkné, i duhu jsme zahlédli.
Tilba
Platter
Candy store
I Cavendishe měli
Celá skupina - i s duhou
Mystery Bay
Efektní vlny
V sobotu jsme šli na trhy do městečka jménem Moruya. Měli tam všechno možné, od jídla po klobouky. My jsme zahlédli stánek South Coast Seaplanes, kteří dělají vyhlídkové lety nad pobřežím a tak Vanessu napadlo že by to nebylo špatné a tak jsme si rovnou domluvili let. Měli jsme hodinu čas a tak jsme se procházeli po trzích. Já jsem si dal obalované krevety, kalamari a hranolky a bylo to vážně skvělé. Když přišel čas letu, šli jsme za těmi letci, kteří nám však řekli, že nestíhají, takže byl let o pár hodin odsunut. Tak jsme si zajeli na kafe a na jednu pláž, kde jsme chvíli blbli. Když jsme se vrátili, bylo nám sděleno, že se bohužel zvedl silný vítr od hor a že dneska nebudeme moci letět. Můžeme však letět v neděli, z jiného městečka, Naroomy. Souhlasili jsme.
Pak jsme se vrátili do Tuross Head a šli jsme na menší procházku po nádherném chodníku okolo moře a jezera. Já byl mořem a celkovou atmosférou okouzlen natolik, že bych se tam hned přestěhoval. O čemž se už Gowers rozhodli. Až budou na důchodě, mají v plánu se nastěhovat do domu, který v Tuross Head koupili a který nyní pronajímají hipísačce Annie. To je další vlastnost pobřeží: byla to a je tradiční základna hippies v Austrálii. Je tedy vidět, že vnitrozemí a pobřeží jsou hodně rozdílné.
South Coast je ještě krásná v tom ohledu, že tam nežije moc lidí a ani pláže nikdy nejsou přeplněné. Je to tudíž daleko víc přírodní místo než North Coast, kde vždy jezdí spousty lidí na dovolenou a pláže jsou tam v sezóně úplně přeplněné. Já to samozřejmě nevím z vlastní zkušenosti, byl jsem jen na South Coast, ale bylo mi to tak řečeno.
Večer jsme šli na večeři do restaurace Boat Shed, která byla velmi pěkná a bla přímo na jezeru. Já si dal tradiční Fish and Chips, které byly vynikající.
V neděli ráno jsem se šel ráno proběhnout, protože jsem si připadal moc nepohyblivě. Bylo to moc fajn, moře jakoby k pohybu vybízelo. Rýsoval se krásný den, téměř žádný vítr, obloha bez jediného mraku. A my jsme měli letět. Vydali jsme se do Naroomy. Seaplanes tam létali z mola, na které se šlo přes jednu velmi útulnou restauraci. A tak jsme tam rovnou zakotvili na kafe. Při usrkávání kávy jsme se dívali, jak letadlo vzlétávalo s prvními dobrodruhy. Letadlo totiž bylo hydroplán. A vzlétávalo z hladiny řeky, která poklidně vtékala do moře.
A už to bylo tady. Hydroplán přistál a teď byla řada na nás. Myslel jsem si, že se budu aspoň trochu bát. To se však nestalo, vůbec jsem žádný strach necítil. Spíš jsem byl natěšený. Strašně rád se dívám na svět z letecké perspektivy, všechno je takové maličké, krásné a barevné.
Nejprve jsme dostali přednášku o bezpečnosti. Dali nám takovou malou taštičku, co se zapínala kolem pasu, že prý to je bezpečnostní vesta. Zmáčknete nějaké tlačítko a ona se kolem vás nafoukne. A pozor, nenafukujte ji, když jste ještě v letadle, mohli byste se tam zaseknout.
S tímto tedy jdeme po molu k letadlu. Po cestě se míjíme s předchozí skupinou. Jsou nadšení, prý to bylo skvělé. A počasí je úplně skvělé pro létání, je to klidné i tam nahoře, žádný vítr, turbulence.
Přicházíme k hydroplánu. Pilot si taky pochvaluje podmínky a už nám pomáhá do letadla. Já se musím hodně sehnout, abych si nerozbil hlavu o křídlo. Pak hned zas zápasím s velikostí mých nohou, které se mi taktak podaří nasoukat do letadla. Pilot mi pomáhá s pásy, a dává mi sluchátka pro letovou komunikaci. Pak už do letadla leze i Grace a Vanessa.
Nejprve nabírá letadlo vzdálenost na řece, pak se otočí, motory zařvou a my začneme zrychlovat na vodní hladině. Nikdy bych neřekl, že se z vodní hladiny vzlétavá tak hladce. Po chvíli už jsme ve vzduchu a nabíráme výšku. O zbytku už nechám mluvit fotky. Skvělý zážitek.
Naše letadýlko
Palubní deska - jak se v tom vyznat?
Už to startuje
Vzlet čeří vodu
Už letíme..
Výš..
Ještě výš..
Zatáčka
Narooma a přístav
Kameramanka Grace
I tuleně jsme zahlédli
Už se blížíme zpět ke pobřeží
Fotka hodná profesionála
Jestli chcete novou tapetu na mobil,
vůbec se tomu nebráním
vůbec se tomu nebráním
Po otočce začínáme přistávat
Snad netrefíme ty stromy..
Už jsme zdárně přistáli!!
Jdeme na oběd - ten byl skvělý mimochodem
Vítací komise
Po skvělém letu jsme se vrátili do Turossu. A pak jsme se s Grace odhodlali vlézt do té ledové vody. Připadali jsme si, jako jediní dva blázni, kteří tam jen tak lezou. Ostatní lidé byli v suchu a teple pláže, nebo na surfu v neoprénu, nebo na paddle boardu, spoléhajíc, že nespadnou.
My jsme však hrdinně vlezli do vln a já se dokonce chvilkově ponořil a proplaval. Ke konci jsem si říkal, že je teplá voda tak trochu přeceňována.
K večeru přišel Vanessin bratr Greg se svou manželkou Marlise na večeři. Měli jsme čínu takeaway a bylo to velmi chutné. Pak se Vanessa a Greg dívali na finále rugby league a my, Marlise, Grace a já jsme hráli billiard, který byl v našem domě. Zkoušeli jsme to hrát s Grace i předtím, ale Marlise do toho vnesla pořádek a pravidla. Je to daleko těžší, než se zdá, to vám tedy řeknu.
Rugby vyhrálo nějaké družstvo ze Sydney - Sharks (žraloci), kteří prý vyhráli poprvé za dobu své existence, což je padesát let. Greg jim teda nefandil, měl radši Melbourne Storm (bouře).
Pondělí bylo takový líný den. Další ranní běh, procházky po pláži, knížka, oběd v boadshedu... Potkali jsme klokany, jen tak si to hopsali mezi domy. Pomalu jsme se loučili s mořem, protože v úterý jsme vstávali brzo a jeli jsme zpět do Dubba. Byla to skvělá dovolená.
Hop, hop pryč
Komentáře
Okomentovat