Zabydlování

Po přivítání na letišti mě převzala má Rotary counsellorka Helena Patriarca a její manžel Nino, se kterými strávím prvních pár dní plných zařizování. Nejprve mě berou na brekkie do Macca's. Možná se teď divíte těmto slovům, ale jsou to pouhé Australské zkrácené verze slov 'breakfast' (snídaně) a McDonald's. S těmi se v Austrálii setkáte často, Australani totiž vše velmi rádi zkracují.
V Macca's si dávám brekkie menu a bavím se s Helenou a Ninem. Pak jedeme k nim domů.
Žijou v nádherné vile uprostřed venkovské krajiny kousek od Dubba. Je to tam opravdu krásné, lehce zvlněná krajina plná luk na kterých se pasou koně a dobytek, stromy nám v Česku neznámé jsou roztroušeny po krajině a vzduch je plný neznámých vůní a zvuků. Jsem unešený tím, jak to tu vypadá, protože všechno je tolik odlišné od Česka a české krajiny. Zatím ještě nemám žádné fotky zdejší krajiny, slibuji však, že tu pak nějaké dám.
U Heleny jdu spát, znaven tou dlouhou cestou.
Další den jedeme s Helenou downtown zařizovat bankovní konto, boty do školy a SIM. Na mně se projevuje posun času a jsem strašně ospalý.
Takové centrum Dubba, neboli downtown, jak tomu říkají, se soustřeďuje okolo ulice nazývané Dubbo Square. Jsou tu různé menší obchody, restaurace, kavárny, Old Dubbo Gaol (staré vězení - turistická atrakce), kino, informační centrum a obchodní centrum. Města tu vypadají hodně odlišně oproti Evropě. Jsou strašně prostorná, všechno jako by se strašně roztahovalo. Silnice jsou široké, vprostřed mívají otáčecí pruh nebo zeleň a po krajích mají parkovací pruhy někdy širší než ty jízdní. Domy, v kterých se tu bydlí jsou většinou nízké bungalovy, málokterý dům má více pater. Celé Dubbo je také plné zeleně, což je strašně hezké, občas si připadám skoro jako v lese.
S Helenou jsme šli na lunch a kávu, tak jsem si dal nějaký hamburger, který byl strašně dobrý.
Pak jsme se ještě stavili do školy, St. Johns College (je to škola katolická), do které jsem měl nastoupit a rotarián Rob Exner nás po ní provedl. Škola teda vypadá o hodně jinak než v Česku. Skládá se z mnoha menších budov, když chcete jít z třídy do třídy, musíte projít venkem a v přestávky se taky tráví venku, což je občas za určitých podmínek celkem nepraktické, jak se zanedlouho dozvím. A fakt, že je tady povinné nosit uniformu, tomu nijak zvlášť nepomáhá. Je pro mě příjemným překvapením, že si mohu předměty z větší části vybrat, jediné povinné jsou angličtina a nějaký předmět náboženské výchovy. Po dlouhém rozvažování si vybírám tyto předměty: hospitality (učíte se vařit a tak), Francouzština, historie starověku, drama a hudbu. Do školy mám nastoupit v úterý (zítra), což se mi zdá celkem zhurta, když jsem přiletěl teprve včera a stále bojuji s jet lagem.
V úterý mám taky jít na svůj první Rotary meeting a přestěhovat se ke své host rodině. Už se na to těším.

Úterý je tu. První den školy. V Česku si stále užívají prázdnin a mě už Helena veze do školy. Škola tu začíná v devět, což je pro mě dobrá zpráva, jelikož já chci vždycky spát co nejdéle. Taky vždy končí stejně, 15:15, pokud tedy nemáte kapelu nebo jinou zájmovou činnost. Ve škole si mě bere na starost Robova dcera Emily, která chodí do stejného ročníku jako já. Jelikož ještě nemám rozvrh, chodím ten den s ní na její hodiny. Škola je podle mě strašně velká, dozvídám se, že jen v mém ročníku je přes 200 studentů. A to neexistuje nic, jako třídy v Česku, každý student má svůj vlastní rozvrh, takže v podstatě každou hodinu trávíte s jinými lidmi. Strašně hodně lidí se mi proto představuje a já nejsem s to zapamatovat si jediné jméno. Je to vše trochu zahlcující, ale to už tak bývá.
Po škole mě vyzvedává Nino a říká, že Heleně není dobře a že budeme muset jít na Rotary bez ní. Rotary je velmi příjemné a uvolněné, rotariáni jsou přátelští a ochotní pomoct. Máme skvělou večeři, která je v Austrálii hlavním jídlem dne. Skládá se z předkrmu, kterým jsou krevetky na salátu a hlavního chodu, což je v tomto případě lahodný meat pie s hráškem a kaší. Pak má prezentaci pozvaný přednášející, specialista na slyšení, audiolog. Po skončení Rotary si mě přebírá má host rodina.

Fotka z Rotary: dvě bývalé výměnné studentky Rotary, já a Grace

Jsou to sympaťáci. Můj host táta Steven je čistič koberců a je členem Rotary. Je zapálený motorkář, vlastní Harley Davidson a taky trénuje juniory rugby union (v Austrálii je rugby velmi populární, o tom ještě někdy napíšu).
Host máma Vanessa dělá Stevenovi takovou manažerku jeho byznysu, vyřizuje hovory a různé papírování, pracuje z domova. Jako mladá taky byla na výměně v Montaně v USA. Ne s Rotary, ale s nějakou jinou organizací. Dodnes udržuje styky se svou host rodinou.
Host sestře Grace je 15 let a příští rok pojede na výměnu do Itálie. Neví ještě, kam přesně, jen že to bude v její severní části. Chodí do veřejné školy, na rozdíl ode mě. Jejím velkým koníčkem je tanec. Řekla mi, že mám napsat, že je fabolous, tak to tu tedy píšu.
Mám ještě host bratra jménem Zac, kterého jsem však zatím viděl jen jednou, protože chodí na internátní anglikánskou školu. Je o rok starší než Grace.
Ještě je členem rodiny fena australského honáckého psa, Marley. Je neposedná a divoká. Trochu se jí bojím, abych se přiznal.
Tak toto je tedy má nová rodinka.

Já se svou rodinou (grafické ztvárnění: Grace) :)

Žijí v pěkném domečku, který má na rozdíl od typických australských domů druhé patro, což je však jen jedna místnost plná věcí. Dům je to celkem starý, postavený asi v roce 1940, takže už něco pamatuje. Gowers k němu přistavili další část, když jej koupili, takže je daleko větší, než původně býval. Vnitřek je zařízen ve starožitném stylu. Masivní nábytek, staré zrenovované židle, historické nyní rozladěné piáno, několik prastarých gramofonů, všechno je to strašně krásné.
Já tu mám svůj vlastní pohodlný pokoj. Původně v něm žil Zac, ten jej však zrovna nepotřebuje, když žije na internátní škole.
Když si mě Gowers přivezou ten den domů, sedíme v kuchyni a bavíme se o všem možném. Vypravím jim o Česku, Evropě, historii, přítomnosti i budoucnosti. Pak jdu spát. Navléknu si mikinu a teplé ponožky, protože se tady tolik netopí. Vybalování si nechávám na další den.